Greenways, 3.etapa 8.-10.9. 2025 Valtice- Vídeň a ještě Slovensko
Greenway Praha - Vídeň třetí a poslední etapu jsme zdárně dokončili.
Ve trojce Eva Šírová, Hepík, a moje maličkost.
Noční odjezd do Staré Paky na vlak byl dramatický, jelikož jsem v Roztokách přetrhl řetěz a urval přehazovačku. Naštěstí rodinný tým byl rychlý a přivezl mi jiné kolo, tak jsme s malým zpožděním mohli vyrazit. Ve Valticích následovala vydatná snídaně, a potom již hurá do Vídně.
Krásné stezky, vinohrady plné nalitých hroznů, rakouské vesničky, no nádhera.
Večer jsme na vídeňském předměstí v selském stavení našli krásnou hospůdku, kde měli aperol stejný jako v Čechách, gin-tonic stejný jako v Čechách, pivo Starobrno jako v Čechách a světe div se, mluvili česky. Takže jsme jazykovou bariéru hravě překonali.(to se opakovalo na více místech- i ta jazyková bariéra)
Noční Vídeň je krásná, v Prátru jsme vyzkoušeli ruské kolo, okusili bar na dunajském nábřeží, projeli noční Vídeň.
Ve 23 00 jsme našli náš hotel (lacinější jak Skalka) – Hepík je výborný stopař a Vídeň velice příjemná pro cyklisty i chodce.
Ráno po snídani jsme si ještě zajeli oficiálně ukončit stezku na náměstí Am Hof a projeli Vídeňské památky. Eva nadšeně fotila snad každou dlažební kostku, která zaváněla historií.
Z vídeňské krásy jsme jeli podél Dunaje až do Bratislavy, cestou třikrát fotili Děvín, (až ten poslední byl pravý). Na Rakousko – bratislavských hranicích jsme se s Hepíkem vykoupali v Dunaji, a pak jsme vpluli opět do stmívajícího se města- Bratislavy. Centrum krásné, stejně jako dočasný Ficův bejvák - bratislavský hrad. Opět jedna veliká nádhera. (Evik zase cvakala jak o život.)
V jeden den jsme navštívili dvě metropole. Bylo to divoké, ale nádherné.
Po setmění jsme se vydali na nocleh, tentokrát na Slovensku v Devínské Nové Vsi. Cestou jsme se zastavili ke kratičké asi tříhodinové návštěvě hospůdky na soutoku Dunaje a Moravy, paní hostinské jsme protáhli návštěvu do 23 00. poté již jsme frčeli do hotýlku, kde nás již netrpělivě čekal kód na vstup do hotelu.
Druhý den ráno jsme vyrazili na poslední kousek cesty do Břeclavi na vlak.
Rozdíl mezi slovenskými vesnicemi, českými a rakouskými jsem neviděl. Jenom jeden bývalý přechod mezi Rakouskem a Českem byl unikát. Na rakouské straně asfalt, na české hlína, závora hozená v křoví,rezavé držáky, pouze patníček-zřejmě rakouský zářil bělobou.- Kde je vzpomínka a pieta?
Poslední etapa trvala 3 dny. ujeli jsme 320 km. Zřejmě nejvíce zážitků, alespoň z mé strany.
(Sluší se připomenout, že stezka GW končila již první den ve Vídni, návštěva Bratislavy byla již navíc).
To bylo tedy závěrečné putování na kole GW Praha - Vídeň rok 2025
Zdraví Karel
